Že bude nový díl série NHL od společnosti EA bez bugů, glitchů, kolizí a jiných roztodivných momentů, to spadá někam do kategorie vlhkých snů. Letos si však na nás virtuální hokej připravil nový engine a X-Factor, který rozhoduje zápasy. Bude to stačit?
Posledních několik sezón bylo NHLko v lepším případě ve stagnaci. Kritické hlasy na neměnný engine, gameplay, monotónnost střílení gólů, chování hráčů, obrannou činnost, neexistující hokejku, která do hry promluvila v podstatě jen při podražení soupeře se na vývojáře valily jako sprška šampusu po získání Stanley Cupu. Po letech, kdy se nic nedělo, šli v EA trochu do sebe a po dlouhé době se dá říct, že letošní NHL 22 má smysl zkusit – ať už jste nováčci, nebo ostřílení veteráni.
NHL 22 je konečně hrou, kde se avizované změny propisují i do hratelnosti a celkového zážitku ze hry. Mám na mysli především režim HUT (Hockey Ultimate Team), ale i v dalších módech, kde aktivně hrajete a ovládáte hru, je změna znatelná. Předem se sluší předestřít, nečekejte vyladěnou simulaci hokeje, to ne, ale posun zde je. Škoda jen, že nepřišel o pár let dříve.
Základy jsou totožné jako už pěkných pár let. Avšak primární novum celé série představuje přechod na nový engine Frostbite. Tento vylepšuje grafické zpracování a přináší do hry i velmi jemné vizuální prvky, zlepšuje fyziku, hratelnost a celkově podpoří realističtější dojem ze hry. Masáž vývojářů byla v tomto směru mimořádně masivní, mělo se jednat o pořádnou revoluci, ale v praxi to zase taková výhra není. Opět – změna k lepšímu to je, ale mělo k ní dojít mnohem dříve. V podstatě se jedná o samozřejmost a místo oslňujícího „wau“ je na místě spíše „no konečně, to to trvalo“. Ale buďme za přítomnost Frostbite enginu rádi, to bez debat. V celé kráse si engine dopřejí spíše majitelé nové generaci konzolí a hračičkové, kteří si libují v opakovačkách a zpomalených záběrech. Lákání na realistické zpracování obličejů největších hvězd zámořské soutěže se na PS4 nekoná. Nebál bych se říct, že Ovečkin, Pastrňák, Matthews vypadají dokonce o fous hůř než loni. Na last-gen je grafika v podstatě totožná s tou loňskou a na velkou míru detailů zapomeňte. Kladně naopak působí některé nové animace hráčů, respektive jejich pohyb, letmá otočka před vhozením buly, převzetí puku hokejkou při zpracování přihrávky apod. Jsou to jemné prvky, ale jako celek to působí dobře.
Glitche a oslavy z loňska zůstávají
Na druhou stranu spousta animací zůstává stejných. Cut scény nástupu na ledovou plochu, oslavy po vstřelení gólu, rozhovory v režimu kariéry, animace rozhodčích jsou totožné a velmi ohrané. Zvlášť pokud hrajete celý rok. Dochází samozřejmě také na glitche, respektive bugy, kdy rozhovory se spoluhráči či trenérem nedávají smysl, jste penalizováni za splnění úkolu nebo hra zkrátka nereflektuje splněnou výzvu v režimu kariéry. Míra glitchů a podivné fyziky a ještě podivnějšího odrazu puku byla výrazně snížena, ale možná nám tím tvůrci chtějí mimoděk říct, že bychom se měli smířit s tím, že to k NHLku zkrátka patří. Škoda.
Nejmarkantnější vylepšení doznala hratelnost
Jestli titul NHL 22 v něčem doznal změn, které stojí za zmínku, jedná se zcela jistě o samotný gameplay a ovládání. Pokud jste jeden den hráli NHL 21 a druhý den NHL 22, z vlastní zkušenosti mohu říct, že budete mít pocit, jako byste hráli docela jinou hru. Sice víte, jak se co ovládá, ale budete se muset učit. Osobně mi přijde, že hra je pomalejší. Díky nižšímu tempu existuje něco jako hra ve středním pásmu. Pomalejší přechod vám dá také prostor něco vymyslet do útoku, respektive se připravit na bránění a zamezit šanci i na poslední chvíli. Celkově můžete mít hru víc pod kontrolou co do možností, vlastní realizace nicméně bude vyžadovat cvik. Ve spoustě situací se stane, že vám puk přeskočí hokejku, vyšlete nepřesnou přihrávku, zamotáte se do kliček, nastřelíte brusle či hokejku. Těchto situací vzniká opravdu hodně a celý zápas tak působí mnohem přirozeněji. Současně klade větší důraz na vaše schopnosti vytvořit si gólovku a jakous takous šanci. Samozřejmě, že one-timery stále fungují, ale už není tak snadné dostat se do vyložených pozic, a dokonce lze i přestřelit, i když se jedná o hvězdného hráče. Další vylepšení doznala hra hokejkou. Ačkoli jsem v minulém ročníku větší problém neměl, obecně se soudilo, že vypichování puku je až příliš přísné a vede k podrážení. Zdá se, že tato činnost už není ani zdaleka tak riziková a nemusíte se bát na poslední chvíli sáhnout do rány. Výrazně lepší je také blokování střel a padání do nich. Mnohem méně dochází k vyloučení, a dokonce má tato činnost i značný efekt na neprůchodnost puku.
Také umělá inteligence se minimálně v obraně chová lépe. Není to sice stoprocentní, ale obránci propadávají méně a drží požadovanou pozici. Jestli budete riskovat vyjíždět proti útočníkům, je na vaši zodpovědnost. Pokud budete zataženi u branky, vznikne luxusní houšť těl, kterou je velmi těžké procedit nahrávku na střelu z první. Obecně vznikají mnohem častěji nepřehledné situace, ve kterých se snažíte vybojovat puk, uvolnit hráče a skórovat, či naopak dostat puk z obranného pásma. Samozřejmostí jsou také různé odrazy od bruslí nebo hokejky. Z jednoduché situace vznikne brejk na druhé straně jednou špatnou přihrávkou. Je to kruté, ale taky je to hokej mnohem bližší realitě.
Co je s tím X-Factorem?
Sám si kladu otázku, nakolik je tak zvaný X-Factor zásadní při změně obrazu hry. Jedná se o atribut, který některým hráčům propůjčuje speciální zlepšení schopností v určité situaci. Tj. například větší úspěšnost při přihrávkách mimo zorný úhel, lepší střelu zápěstím, kličky, rychlost při průniku přes soupeře, lepší vypichování apod. Někdy mám dojem, že se tento prvek uplatnil famózně, jindy nadávám. Samozřejmě se to odvíjí od toho, zda se mi podařilo akci zakončit, nebo jsem naopak dostal gól. Logicky to také souvisí s mojí lamovitostí a nezvládnutí určité herní situace. Ať tak, či onak, kartičky hráčů s X-Factorem v režimu HUT vypadají pěkně. Navíc přinášejí do budování týmu nový prvek vylepšování dané karty pomocí mincí nebo speciálních předmětů. Čím vyšší level tato karta má, tím více synergií a odemknete. Při budování týmu tak můžete aktivovat různé synergie bez nutnosti měnit hráče. Své oblíbence si tak můžete nechat v sestavě po velmi dlouhou dobu. Současně navyšujete také jejich CLK, takže s probíhající sezónou budou stále schopni držet krok.
X-Factor se propisuje nejenom do on-line režimu. Kromě HUT a World of CHEL se objevuje také v režimu kariéry. Je to něco ohromujícího, za co prodejcům nadšeně nacpu do dlaní sedmnáct stovek? Ne. X-Factor je příjemné zpestření, ladění synergií mě v podstatě baví, ale v porovnání s marketingovou kampaní, která jej vychvalovala takřka až na vrchol Hory osudu, to zase taková síla není.
Celkové hodnocení: 7.5/10
Jako celek si však NHL 22 minimálně vaši pozornost jistě zaslouží. V rámci celé série se jedná o docela slušný posun vpřed, zejména v oblasti hratelnosti. Aktuální soupisky jsou samozřejmostí, stejně jako již tradičně hnusné národní dresy a podle toho nelze hru soudit. Frostbite Engine je něco, za co se sluší poděkovat, ale taky to pěkně dlouho trvalo. Inovace a reálná vylepšení tu jsou. EA také stále žehrá na to, že na poli hokeje nemá konkurenci a může se směle označovat superlativy. Nedostatky v podobě glitchů, zvláštní fyziky a stejných animací přetrvávají. Změny nebo většího přepracování se nedočkaly ani jednotlivé režimy a po obsahové stránce zůstává vše při starém. Význam X-Factoru je poněkud spekulativní, ale dává vám určité možnosti správy soupisky v HUTku, takže budiž. Celkově vzato i s ohledem na minulé ročníky je NHL 22 po dlouhé době titul, který má smysl vydávat, a svou cenu si obhájí mnohem lépe než loni a předloni. Byť by mohla být o pár stovek nižší.
