„Hele, a co je na těch hrách vlastně zajímavýho? Však je to zábava pro děcka, ne?“ Ačkoli by se dal napsat krásný text s celou řadou tezí a až filosofických myšlenek, proč hry rozhodně nejsou pro děti, ale naopak se jedná o audiovizuálního umění a výsledek nějaké tvůrčí práce, který se směle může rovnat knihám a filmům (a dle mého soudu je hry v mnohém i převyšují), budeme se dnes zamýšlet nad něčím jiným – konec.
Tedy ne konec dnešního článku, ale konce her obecně. Příběhy mají v dnešních hrách významnou roli a neuspokojivý závěr klidně může zhatit celkový dojem z jinak parádního titulu. Stačí třeba zbytečné protahování děje, chvilka nepozornosti, kdy vám unikne jediná situace nebo věta, a říkáte si, že těch 15 hodin mohlo být zakončeno jinak, lépe. U lineárních příběhů s předem definovaným koncem se s tím musíte smířit. U her s několika možnými zakončeními se můžete zlobit i sami na sebe. A v tom je to kouzlo.
Příběh se stává pro mnoho her ústředním bodem a už není takovou výjimkou, že hry mají více možných konců podle toho, jak hráč prochází dějem, činí rozhodnutí, a dokonce jak se mu ve hře daří a je schopný.
Samozřejmě nemám nic proti hrám, filmům či knihám s jedním vyústěním. Určitě se shodneme na tom, že Uncharted, The Last of Us, Mafia, God of War nebo Prince of Persia jsou skvělé příběhově lineární hry s poutavým příběhem, byť alternativních konců nemají. I když u Perského Prince to zase tak neplatí.
Například ve hře Prince of Persia: Warrior Within jste při sebrání všech upgradů života a nalezení zbraně Water Sword dostali dobrý konec, ve kterém jste se střetli s pánem času Dahakou. Taková ta černá stvůra, která vás ve hře nahání a je to zábava. Zatímco standardní „špatný“ konec se skládá jen z finálního souboje s Kaileenou. Nebo Far Cry 5, ve kterém se konec určí podle toho, jakým způsobem se vypořádáte s Josephem Seedem. No a pak jsou tady hry, které mají záměrně celou řadu rozmanitých konců a přímo si v tom libují.
Z těch, které zahrnují méně konců, zmiňme například The Dark Pictures Anthology, kde se doberete závěru podle toho, jakým způsobem se rozhodnete hrát, případně kdo zůstane naživu. Tak první hra v této sérii Man of Medan nabízela 14 různých konců hry.
Heavy Rain – interaktivní thriller – sleduje příběh 4 hlavních protagonistů při pátrání po sériovém vrahovi, který si říká Origami Killer. Během vyšetřování pak činíte klíčová rozhodnutí, která vám mohou odhalit stopy, nebo klidně usmrtit jednu z hlavních postav. Tím se pak samozřejmě stává odhalení vraha náročnější. Hra z roku 2010 má celkem 17 různých konců.
Detroit: Become Human je z hlediska různých konců těžká váha. Interaktivní hra sleduje osudy 3 různých androidů, kteří žijí v Detroitu. Každý z nich má vzhledem k lidem odlišnou roli a rozhodnutí činíte tolik, že hra může vyústit více než 40 různými konci. Pomiňme to, že i během celé hry dojde na celou řadu dalších menších rozhodnutí, která mají své konsekvence. Pro fanoušky, kteří se chtějí vyřádit při objevování různých variant je tento titul opravdový kánon, jak se to má dělat. Směrů, kterými se příběh hlavních androidů může vydat, je mnoho. A přirozeně se může stát, že zčistajasna příběh skončí, když si nebudete dávat pozor.
Na tomto poli je zajímavým počinem i The Legend of Zelda: Breath of the Wild. Osobně jsem tuto hru nikdy nedokončil – nemám na to prostě nervy a giga nelineární otevřený svět mi nesedl. Ale přestože byste nečekali, že zde může být i alternativní konec, opak je pravdou. V průběhu průzkumu království Hyrule můžete hledat a sbírat skryté Linkovy vzpomínky. Pokud najdete všechny, odemknete speciální konec.
Until Dawn je další z řady interaktivních dramat, ve kterých sledujete osudy skupiny přátel na víkendovém pobytu v horách. Idylka, co říkáte? Jenže v těchto místech došlo ke zmizení dvou jejich přátel, a tak je o zápletku postaráno. Byť je hlavní zápletka poněkud klišé. Ve hře ovládáte různé postavy na různých místech, prozkoumáváte horu a snažíte se zjistit, kdo (nebo co) po vás jde. Hra má ve svém repertoáru více než 250 konců. Impozantní číslo, které je však dáno především různými kombinacemi počtu přeživších postav.
Jak budou hry s různými konci vypadat v budoucnu? Určitým vodítkem nám může být nadcházející hororovka The Quarry, za kterou stojí vývojáři ze studia Supermassive Games. Tedy titíž, kteří na svém kontě mají již zmiňované The Dark Pictures Anthology a Until Dawn. The Quarry nás zavede mezi skupinku táborníků a jejich vedoucí, ale místo opékání špekáčků a falešného zpěvu u ohýnku se situace poněkud zvrtne a budete bojovat o holé přežití. Dle tvůrců hra nabídne 186 různých konců.
Hra The Quarry má stanovené datum vydání na 10. 6. 2022, a tak je zajímavé sledovat, kam se tituly s rozmanitými konci ubírají a v budoucnu ubírat budou. Celkem s jistotou lze tvrdit, že se bude jednat výhradně o žánr interaktivních filmů. Stejně tak bude využívat koncept poměrně častého rozhodování, přičemž se budou prolínat méně zásadní a kruciální volby s dalekosáhlými následky bezprostředně, nebo později v příběhu. Hutný scénář bude pracovat s vícero hlavními postavami, které mají něco společné, přestože se třeba zpočátku neznají. Jejich dějové linky se budou střídavě prolínat a vzdalovat. Filmové zpracování a střih scén bude na úkor hratelnosti. Přesně se definují filmové žánry a adaptují se takové druhy jako sci-fi, thriller a horor pro dostatek napětí, plot-twistů a nervového vypětí. Navíc asi málokoho by bavilo činit zásadní rozhodnutí ve světě jednorožců a růžových králíčků (no i když…).
