Dobrý soused Spider-man je zpátky. Znovu na svých pavučinách ladně poletuje mezi budovami New Yorku, potírá běžný zločin a sem tam si střihne zběsilou honičku s Rhinem. Tentokrát však Spider-manův kostým nenosí Peter Parker, ale mladíček Miles Morales. A právě Miles je takový ten vyjukaný mladíček, jako byl svého času Peter. To dávám tvůrcům z Insomniac Games rozehrát zbrusu nové dobrodružství, které se však drží kořenů původního Spider-mana.
Miles a Peter – dvě postavy, ale velmi podobné osobnosti
Začátek příběhu nás přivádí do vánočního New Yorku a naše dvojice pavouků si to letí na další akci. Po sérii úvodních událostí musíte přijmout fakt, že teď jste jediný Spider-man ve městě a ochrana spoluobčanů je zcela na vás. Prostě – odpovědnost, moc, ruku v ruce… no však to znáte. A jak už to tak chodí, trable na sebe nenechají dlouho čekat a za chvíli se dostanete do křížku s tajemnou energetickou společností. A jelikož jste i dospívající teenager, máte dost starostí i sami se sebou. Například s tím, jak zkrotit mutující hlas, vypořádat se se stěhováním do nového bytu, najít čas na úkoly do školy a – to u ž je jen taková drobnost – postarat se o to, aby nikdo nezjistil vaši tajnou identitu. Díky tomu postava Milese působí přívětivě, lidsky a není problém jej přijmout, i když jste po celou dobu pod maskou znali jen Petera. Trochu paradoxně mi ostatní vedlejší postavy tak zajímavé nepřišly, respektive jsem si k nim nedokázal najít cestu. Nevím, proč mi nesedly, ale v původní hře jsem s tím problém neměl. Možná je to dáno skladbou padouchů, kratší délkou hlavního příběhu, takže nelze postavy tolik psychologicky vykreslit.
Příběh – nehráli jste jedničku? Tak máte značnou nevýhodu
To ovšem neznamená, že by příběh neměl napětí, zvraty a zajímavou zápletku. Naopak, nový Marvel’s Spider-Man: Miles Morales je na příběhu v podstatě závislý. Kdyby neměl pořádné grády a patřičnou úroveň, hra by působilo jenom jako nějaké příběhové DLC za nehorázné peníze. Naštěstí tomu tak není a očekávání věcí příštích vás bude držet v dostatečném pozoru. Byť je zpočátku příběh pomalý a zápletka nic moc, postupem času dostane potřebné tempo a chybět nebudou ani šokující (ne)odhalení. Tady je potřeba zmínit, že titul se odvolává na některé události prvního dílu, a to poměrně zásadním způsobem. Krátké sumarizující video na začátku vám tedy rozhodně nevynahradí původní hru a bez znalosti vám spousta věcí unikne a nedá patřičný kontext.
Celý New York pro pavoučí dovádění
Kdo si chce hrát v kompletně přístupném open worldu? Město New York vám skýtá vlemi pěkný prostor pavoučí hrátky. Vynecháme-li hlavní příběhové mise, máte k dispozici široké spektrum vedlejších aktivit, při kterých budou pavučiny stříkat jak zběsilé. V otevřeném světě můžete plnit vedlejší mise, sbírat nejrůznější předměty, plnit výzvy a potírat náhodně se generující zločiny. Rozmanitý vedlejší obsah si odemykáte tím, jak postupujete hrou. Nemůžete tedy na první dobrou posbírat všechny objekty, ale musíte aktivity střídat. To se mi jeví jako velmi dobrá varianta pro to, abyste oddálili stereotyp. Hlavní příběh i vedlejší činnosti si díky otevřenému světu dávkujete sami dle libosti.
Po každém zapnutí hry jsem tak dělal to, na co jsem měl chuť. Nejdřív jsem se trošku proletěl, rozcvičil se na nějaké menší potyčce, vyřídil jeden zločin a šel na hlavní misi, nebo posbíral pár předmětů a tokenů na odemknutí a vylepšení obleku, pavoučích vynálezů apod. Je toho zkrátka dost, co ve hře můžete dělat. Proto mi ani nevadí kratší doba hlavní kampaně. Ve hře se dá rozptýlit různými způsoby a herní dobu si prodloužit o další hodiny zábavy. Open-world New Yorku má další výhodu – je velký tak akorát. Není zbytečně přecpaný ikonkami a ani nedochází k tomu, že z počátečního nadšení „to chci a toto si sesbírám“ nakonec zůstane jen otrávenost a apatie.
Hratelnost a herní mechanismy – de facto původní hra
Jestliže jste hráli původního Spider-mana z roku 2018, bude se vám s Miles hrát velmi dobře. Ať už jde o poletování na pavučinách nebo soubojový systém, svalová paměť funguje a staré automatizmy se po chvíli zase aktivují do mnohačetných kombíček úderů. Pohyb, běh, houpání, souboje – to vše bylo převzato z původní hry. Což není na škodu. Ovladatelnost fungovala na jedničku a souboje byly řádně svižné a akční. Také zde na sebe jednotlivé údery velmi plynule navazují a umožní vám tvořit rozmanité variace kopů, úderů, pavučinových tríčků atd. Ostatně i nepřátelé se chovají podobně jako v originálu, neboť mají střelné zbraně, štíty a další výbavu, která vás nutí vymýšlet sofistikovanější útoky. Dále se mi v soubojových částech líbilo střídání prostoru. Jednou se musíte popasovat s nepřáteli na malém plácku, například střeše domu, jindy zase máte k dispozici poměrně rozlehlou plochu, po které se přesunujete pomocí pavučin a drtíte nepřítele chvíli tam a za okamžik o pár desítek metrů dál.
Marvel’s Spider-Man: Miles Morales nabízí i pár herních novinek. První je možnost rozsáhlejšího stealth hraní. Je pravda, že jakýs takýs kradmý postup zkoušel i Peter, ale s Milesem to jde mnohem lépe i díky jedné speciální schopnosti… kterou vám neprozradím. Dokonce tak dobře, že jsem si chvílemi připadal jako Batman v Arkhamské trilogii. Tou druhou je přítomnost bioenergetické síly, kterou Miles vládne. Útoky, manévry a pohybem naplňujete ukazatel pro tak zvaný venomútok, který vám značně usnadní likvidaci i velmi tuhých protivníků. K vylepšování těchto útoků a dalších vlastností vám slouží dovednostní body, které odemykáte plněním misí a postupem na další úroveň.
Do vínku svého spider-obleku dostal Miles také pavoučí vynálezy, které lze postupně odemykat a vylepšovat. Zapomenout nelze ani na slušnou řádku obleků se speciálními schopnostmi. Ke všemu získáte přístup postupným průchodem a plněním vedlejších aktivit, za které získáváte tokeny na všechno to technologické nádobíčko. Tím se velmi hezky a organicky uzavírá nejdůležitější obsah, který vás ve hře Marvel’s Spider-Man: Miles Morales čeká.
Nedostatky? Pár mušek by se našlo
Trochu mě zamrzelo, že chybí nějaké ty pořádné logické hádanky. Jestliže jste v prvním Spider-manovi luštili molekuly a plnili stále obtížnější skládačky, zde nic takového nečekejte. Těch několik málo puzzlů je spíše pro zvolnění tempa a určité změny hratelnosti. Ono dělat z nepřátel mastné fleky cca deset hodin omrzí. Ale mozek jsem měl více méně celou dobu v klidu, vynechám-li vedlejší misi s hledáním a nahráváním zvuku. Taky je škoda, že si nezahrajete, aspoň chvilku, za nějaké další postavy. I to bylo v jedničce příjemným zpestřením. Drobné mušky by se našly i po technické stránce. Například v jednom vedlejšáku nebyl přítomen zvuk. Na druhou stranu, na hru, která je (taky) k dispozici na dosluhující generaci konzolí, odvedli tvůrci parádní kus práce a je vidět, že Sony se o své exkluzivky náležitě stará. To nakonec ukazuje i lokalizace do češtiny.
Celkové hodnocení – 8/10
Marvel’s Spider-Man: Miles Morales je bezesporu brilantně odvedenou hrou se sympatickým hlavním hrdinou. Nabízí obstojný (byť kratší) příběh, otevřený herní svět se spoustou aktivit a několik fajn novinek. Tvůrci z velké části využili zažité mechanismy, které se tak skvěle uplatnily v původní hře. Vše doplňuje pro řadu uživatelů přívětivé doplnění českými titulky. Herní doba sice nepatří k nejdelším, ale díky vedlejšímu obsahu si ji můžete podstatně natáhnout a strávit v New Yorku pěknou řádku hodin navíc. I přesto všechno se mi zdá cenovka u hry lehce přepálená a je otázkou, zda se nevyplatí počkat na nějakou slevovou akci či si titul pořídit jako bazarovku.
