Obecně mají hry vytvořené podle filmů špatnou pověst. Není se co divit, tituly to ve starých gamingových dobách byly mnohdy nekvalitní, nudné a jejich snaha vytáhnout z portmonky hráče-diváka nějakou tu stovku navíc velmi zjevná a až agresivní. Samozřejmě že i na tomto poli došlo k vývoji k lepšímu, ale i v moderní době platí, že ne každá hra podle filmového hitu stojí za pořízení.
Stačí, když si vzpomenu třeba na herní adaptaci filmů/knih o Harry Potterovi. Abych nebyl úplný kruťák, první díl mohl mít své kouzlo, ale s postupem času se z her stalo repetitivní máchání hůlkou a neustálé opakování zaklínadel po pár hodinách trhalo uši. Hry v podstatě nepřinesly nic nového a přesně kopírovaly děj filmu. Troufám si říct, že i pro skalního fanouška bylo dohrání Harry Potter and the Deathly Hallows trýzní. Na druhé straně se sluší zmínit, že LEGO hry s obrýleným kouzelníkem svou nespornou kvalitu mají a dlouhodobě vysoké hodnocení to jen dokazuje. Z nedávné doby ještě zmiňme například Aliens: Fireteam Elite, což je dle mého soudu vyloženě hanba pro značku Aliena, a oproti tomu titul Alien: Isolation měl atmosféru tak hutnou, že by se dala krájet. Na těchto příkladech je zřejmé, jak je svět filmových her pestrý a je rozkročen mezi oběma póly hodnotícího spektra.
Jsem si vědom toho, že každý má jiný vkus a preference. Proto tento článek berte, prosím, jako individuální doporučení od fanouška toho či onoho, který je zatížen osobními preferencemi a tím, co ho baví. A tak se v dnešním článku se pokusím najít hry, se kterými dle mého máte jistotu, že jako filmový fanoušek a znalec i hráč nešlápnete vedle. Některé tituly jsem nakonec už zmínil. Takže, ovlivňuje mě při výběru nostalgie? Ano. Jsem nestranný? Ani omylem. Tak na to berme ohled a pojme o hrách podle filmů raději diskutovat :).
LEGO Harry Potter
LEGO hry mají obecně širokou základnu fanoušků. S nadsázkou se dá říci. Že s LEGO hrou, která je tematicky zaměřena na nějaký film nebo filmovou značku, nešlápnete vedle. Veskrze se jedná o hry, které nijak výrazně nevynikají herními mechanikami nebo příběhem. Prostě se opírají o svoji filmovou předlohu, ale když známé prostředí a postavy převedete do kostiček, má to své neopakovatelné kouzlo. To je případ i Harryho Pottera. Vše navíc umožňuje fakt, že celou ságu obsáhnete jen s dvěma hrami, protože LEGO Harry Potter sdružuje roky 1-4 a 5-7. Případně existuje LEGO Harry Potter Collection, který přináší remasterované obě hry. Skutečnost, že se na to tak hezky kouká, zastiňuje i slabší hratelnost. Pro hardcore hráče to sice není taková výzva, ale filmový fanoušek dokáže leccos odpustit.
Alien: Isolation
Jste sami (tedy alespoň si to myslíte) na ztroskotané lodi. Všude tma, kterou narušuje blikání nouzových světýlek, syčení páry a sem tam nějaký ten podivný lomoz. Intenzivní atmosféru ještě umocňuje pohled první osoby. Jakožto Amanda Ripleyová se potloukáte po lodi a zoufale doufáte, že se na vás nebafne nějaký ten mimozemšťan. Co víc by si fanoušek Vetřelce mohl přát? Hra staví především na neustálém budování stavu děsu, obav a strachu, protože naládovanou dvouhlavňovou brokovnici po ruce nemáte. Na hrubou sílu tady zapomeňte. Možnost, jak přežít, vám dává kradmé plížení, hackování a pohybovat se s určitým důvtipem. Pro hráče je to parádní výzva a dovolím si tvrdit, že si hru užijí všichni fanoušci těchto hororů z první osoby, i když nejsou úplně skalní fanoušci Vetřelce. Pravdou však je, že v takovém případě by se hodilo si aspoň zjistit nějaké rámcové informace z tohoto univerza.
Spider-Man: The Movie Game
Herní adaptace podle filmu z roku 2002, ve kterém si Spider-Mana střihnul Tobey Maguire. Pro mnohé jediný opravdový pavoučí muž. Hra se snaží držet filmového děje, takže na začátku si opravdu poletujete v kostýmu zápasníka amatérského wrestlingu. Vzhledem k oficiální filmové licenci mají postavy obličeje a hlasy herců a na svou dobu to byla vskutku impozantní hra – alespoň z mého pohledu. Byť třeba hlavní padouch v podobě Green Goblina (Willem Dafoe) rozhodně nepatří mezi mé oblíbence. I v této hře jste měli jistou volnost při poletování městem, ale samozřejmě se to ani zdaleka nemůže rovnat poslední trojici Spider-Manů od Insomniaců. Ale znova, jsme v roce 2002 a pro lidi, kterým se film líbil, to byla ideální možnost si jej také zahrát a stát se oblíbeným hrdinou. Za mě velmi dobrý počin a na svou dobu slušně zpracovaný. Přestože herní doba nebyla nikterak závratná, souboje s bossy byly výzvou a inspirovaly se řekněme starou dobrou školou – tedy naučit se kompletní move-set, sbírat zdraví, náboje do pavučinometu a k tomu všemu ještě musíte bojovat ve vzduchu. To se už ty mladé ručky mohly pořádně zapotit.
Toy Story
Když v roce 1995 přišel do kin film Toy Story: Příběh hraček, byl to na tu dobu a české poměry docela mumraj. U vstupu se rozdávala samolepková alba a balíčky samolepek, film měl revoluční animaci a celá značka působila (alespoň na mé dětské já) svěže a velmi lákavě. Dokonce jsem si tehdy v hračkářství vybral k narozeninám místo želvy ninja Woodyho (protože mohl kopat nohou a měl odnímatelný klobouk, takže jasná volba). Rezervoár her s tematikou Toy Story je překvapivě dost bohatý. Obsahuje například dost her, které jsou zaměřeny na vzdělávání prvního stupně základní školy. Tedy nějaké to určování písmenek, počítání, skládání slov apod. Některé legendární scény byly předělány do menších či větších hříček – například přecházení silnice pod dopravním kuželem, střílení po Zurgovi nebo let na rogalu. A některé byly samozřejmě vyložený úlet, jako třeba Toy Story skateboarding. Nejlépe dle mého soudu dopadla hra Toy Story na SEGA Mega Drive, která přesně kopírovala původní příběh a jednotlivé levely dokázala naplnit rozmanitými činnostmi. Jednou jste museli proskákat až na konec pokojíčku, pak jste utíkali na Rexovi, řídili autíčko a i na lapání mimozemšťánků došlo. Mezi levely se nacházeli obrázky přímo z filmu a text, který posouval děj dál. V té době sehnat hry na Segu byl oříšek, ovšem existovaly půjčovny, kdy jste si mohli za (tehdy jistě nemalý) peníz hru na pár dní vzít domů. A že to tehdy musely být fofry, když jste na dohrání měli jen víkend…
Back to the Future: The Game
Kultovní Návrat do budoucnosti se rovněž dočkal řady her. První, kterou jsem našel, pochází z roku 1985 (současně rok natočení prvního dílu) pro ZX Spectrum, C64, Amstrad CPC, jejíž podstatu jsem z ukázky nepochopil. Hry z dalších let si opět vycucly nějaký ten fragment, jako například létání na hoverboardu, jízda na koni, samozřejmě v patřičných kulisách, a více či méně (ale spíš méně) přehrávaly filmové události. Objevil se i nějaký ten Pinball. Pro mě osobně je však vrcholem této značky titul Back to the Future: The Game, za kterým stojí vývojáři z Telltale. Hra z roku 2010 opět nabídla standardní koncept 5 epizod, které na sebe navazují, ale už nikoli „zásadní“ rozhodování, nebo dokonce dlouhé pasáže interaktivního filmu. Jednalo se o klasickou adventuru se spoustou hádanek a puzzlů. Epizodické členění a stroj pro cestování časem umožňovali zasazení každé epizody do jiného prostředí, a tak ve výsledku ani moc nevadilo, že jste se de facto po celou hru pohybovali ve městečku Hill Valley nebo jeho blízkém okolí. Hra se snaží zavděčit všem fanouškům a pomrknutí na originální filmovou sérii jsou takřka na každém kroku. Tady kluci a holky z Telltale ukázali, že hry zkrátka dělat umí. Tak proč nám až do zblbnutí a jejich krachu servírovali neustále dokola provařený gameplay „tato osoba si toto rozhodnutí bude pamatovat“? Herní postavu Dr. Emmetta Browna dokonce nadaboval sám herec Christopher Lloyd. Martyho se sice nezhostil Michael J. Fox, ale velmi dobře jeho hlas a dikci napodobil A. J. Locascio. Michael J. Fox si však střihnul dvě cameo roličky v poslední epizodě. Mimochodem, sehnat v dnešní době hru ve fyzické verzi pro PS4 je pořádný oříšek.
